Dopady přesčasových hodin jsou dlouholetým předmětem zkoumání. Vzhledem k množství realizovaných výzkumů a studií existuje konsensus, že nadměrné čerpání přesčasových hodin má negativní vliv na zdraví, spokojenost a výkonnost zaměstnanců, snižuje se jejich produktivita a zvyšuje riziko chyb a pracovních úrazů. Podle Mezinárodní organizace práce lze definovat přesčasovou práci jako dobu práci přesahující běžně stanovenou zákonnou pracovní dobu. Pojem Nadměrná práce přesčas označuje počet hodin práce, které již mají negativní dopad na zaměstnance, zejména v oblasti zdraví a bezpečnosti práce.
Jak vznikají přesčasy
Obecně se uvádějí tyto nejčastější možné příčiny vzniku práce přesčas ze strany zaměstnavatele:
• zpoždění v dodavatelském řetězci: pozdní dodávka materiálů, změny na poslední chvíli, krátká doba dodání (zejména v případě opakovaných objednávek)
• mimořádná výroba na základě urgentních požadavků
• omezená schopnost adaptovat se na kolísání objemu objednávek během ročních období
• předělávání produktů v důsledku problémů s kvalitou
• overbooking nebo špatné plánování prodejcem v závodě
• nízká produktivita zaměstnanců v důsledku nízké úrovně dovedností
• různé pracovní kultury v rámci různých zemí
Ze strany zaměstnance jsou pak v některých případech přesčasové hodiny zajímavou možností, jak si zvýšit svůj průměrný měsíční příjem, takže samy vytvářejí tlak na vytváření přesčasových hodin.
Naopak u „bílých límečků“ je častým trendem, že přesčasové hodiny jsou do zákonem stanovené výše automaticky zahrnuty v pracovní smlouvě a neproplácejí se a tím pádem se reálně ani neevidují. Neexistuje zde pak žádná administrativní brzda, která by zabraňovala nadměrné práci přesčas.
Mnoho práce škodí zdraví
I když konkrétní míra rizika závisí na organizaci pracovní doby, povaze práce a individuálních charakteristikách jednotlivců, existují důkazy, že celková doba práce více než 48 až 50 hodin týdně může vystavit pracovníky možných zdravotním rizikům.
K dispozici je celá řada studií, které ukazují, že dlouhé hodiny přesčasové práce mají negativní vliv na zdraví, věk dožití i psychickou pohodu pracovníků.
Nadměrná doba přesčasů může ovlivnit zdraví přímo. Celkově dlouhodobá přesčasová práce vede k únavě a k onemocněním v důsledku chronického stresu. Navíc se prohlubují zdravotní rizika související s delší dobou vystavení zátěži pracovního prostředí jako je prach, chemické látky či hluk.
Několik studií kategorizovalo účinky přesčasů na zdraví jako krátkodobé a dlouhodobé. Mezi krátkodobé účinky patří větší riziko zranění nebo nehody, únava, problémy se spánkem, a vysoký krevní tlak. Mezi dlouhodobé účinky patří poruchy pohybového aparátu, invalidita a kardiovaskulární onemocnění (infarkty a mrtvice).
Pravidelná práce více než 48 hodin týdně zřejmě představuje významný pracovní stres, který snižuje uspokojení z práce a zvyšuje riziko vzniku psychických problémů, jako je deprese či vyhoření.
Výzkum publikovaný v European Heart Journal, ukazuje, že ve srovnání s lidmi, kteří nepracují přesčas, zaměstnancům, kteří pracují o více než dvě a více hodiny oproti normální 8 hodinové pracovní době, hrozí o 60% větší riziko vážného život ohrožujícího srdečního onemocnění.
Práce přesčas bývá spojena se zvýšeným výskytem somatických symptomů a zdravotních problémů a bývá spojena se špatnou životosprávou, jako je kouření či špatná a nepravidelná strava, či nadměrné užívání alkoholických nápojů. Navíc dlouhá pracovní doba bývá spojena také s bolestmi hlavy, nevolností, nespavostí a celkovým vyčerpáním. Způsobuje také snížení kognitivních schopností zaměstnanců, dochází ke zhoršení paměti a ztrátě koncentrace.
Více práce, méně pozornosti
Existují důkazy, že pracovníci, kteří pracují delší dobu, vykazují zhoršení výkonnosti a zvyšuje se u nich četnost nehod, protože existuje silný vztah mezi dobou práce a zvyšující se únavou.
Například ze studie dat 1,2 miliónu pracovních úrazu v USA vyplývá, že ke zvýšenému riziku dochází již po 9 hodině nepřetržité práce a při práci ve večerních hodinách.
Mezi 9 až 12 hodinami práce dochází ke snížení pozornosti, zvýšení pocitu únavy, snížení kognitivních funkcí a pozornosti a zvýšení rizika zranění.
Práce na pracovních místech s přesčasovými plány byla spojena s 61% vyšší mírou rizika zranění v porovnání s pracovními místy bez přesčasů. Práce nejméně 12 hodin denně byla spojena se zvýšenou mírou rizika o 37% a práce nejméně 60 hodin týdně byla spojena se zvýšenou mírou rizika o 23%.
Z pohledu bezpečností práce je tedy méně ohrožující variantou přesčasy realizovat v rámci nové směny či půl směny spíše než nastavovat výrazně dobu trvání směny nad denní standardní dobu.
Dlouhá pracovní doba má také negativní vliv na společenský a rodinný život a sociální vztahy. Dlouhé pracovní nasazení spojené s přesčasy zvyšuje riziko rodinných konfliktů, které vedou k rozvoji depresí a dalších zdravotních problémů, souvisejících se stresem.
Děláme více, vyrobíme méně
Produktivita přímo souvisí s přesčasy. Pokud budou pracovníci schopni dělat stejné množství práce na základě zvýšení produktivity v rámci standardní doby, nebudou potřeba žádné další přesčasové hodiny. Ve skutečnosti mnoho empirických důkazů ukázalo, že snížení pracovní doby zvyšuje produktivitu. Například Shepard a Clifton (2000) analyzovali data z 18 odvětví zpracovatelského průmyslu v USA a došli k závěru, že práce přesčas snížila průměrnou produktivitu (výstup na pracovníka za hodinu) pro téměř všechny odvětví ve vzorku. Konkrétně došli k závěru, že při 10% nárůstu přesčasů došlo ke snížení produktivity o 2 až 4%.
Studie zaměřená na bílé límečky ve Velké Británii ukázala, že když pracovali více než 60 hodin týdně, jejich výkonnost se snížila o 25% .
Dalším příkladem může být studie vypracovaná v rámci farmaceutického průmyslu, kde byla pracovní doba snížena na 38,75-36,25 h u pracovníků, kteří dělali jednoduchou, ale namáhavou práci. Vedení očekávalo pokles produkce a plánovalo přesčasy k vyrovnání deficitu způsobenému zkrácenou pracovní dobou. Nicméně pracovníci nebyli ochotni vzdát se volného času, který získali. Proto na sebe vyvinuli dobrovolný tlak na udržení výkonu a práce přesčas se ve skutečnosti snížila, nikoli zvýšila. Celkově se produktivita zvýšila o 20% vzhledem k závazku pracovníků pracovat úměrně vyšším tempem (White, 1987).
Tyto příklady ukazují, že zlepšení produktivity lze dosáhnout zavedením kratšího výrobního času při zachování původního produkčního cíle, zaměstnanci jsou sami často schopni dobrovolně zvýšit své tempo a účinnost týmové práce. Kromě toho, i když lidé mohou vydržet v práci pozoruhodně dlouho, dlouhé hodiny práce jsou doprovázeny vlastním nastavením tempa a snížením intenzity práce ze strany zaměstnanců a zvýšením přestávek mezi jednotlivými pracovními úkony. Proto pracovní tempo při zvýšení pracovní doby má tendenci být pomalejší a méně produktivní.
Odborná literatura uvádí následující důvody, které snižují produktivitu při práci přes čas:
• Únava -zaměstnanci jsou příliš fyzicky i psychicky unavení na to, aby dokázali provádět práci na úrovni svých nejlepších schopností.
• Čím více času je poskytnuto k dokončení úkolu, tím víc se pracovní tempo zpomalí a neproduktivní čas se zvýší.
• Obavy z rodinných či zdravotních problém, způsobených nerovnováhou mezi osobním a pracovním životem mohou vést k tzv. presentismu – kdy zaměstnanec je fyzicky v práci, ale jeho mysl se zabývá jinými problémy-
• Vyšší míra přesčasů má významný vliv na pracovní morálku a spokojenost zaměstnanců. Podle výzkumu společnosti Circadian, firmy ve kterých byla pracovní morálka hodnocena jako dobrá či velmi dobrá, měly přesčasy v rozsahu do 11,5% standardní pracovní doby, zatímco při dosažení hranice 15,5% a více procent klesala úroveň pracovní morálky na nízkou až velmi nízkou.
• Nadměrná práce přesčas může vést ke zvýšení absencí, zapříčenými zhoršením zdraví, únavou či pouhou potřebou vzít si volno. Absence je nutno často řešit nasazením dalších přesčasových hodin u stávajících zaměstnanců, čímž dochází k určitému začarovanému kruhu a k dalšímu prohloubení problému, který vede k větší fluktuaci a odchodu zaměstnanců.
Některé výzkumu ukazují, že určitá úroveň přesčasové práce maximálně do 10 až 12 % ze standardní pracovní doby (čili v poměrech ČR 4 až 4,8 h týdně) může být pozitivní (Kerin, 2003). Díky práci přesčas, zaměstnavatelé mohou získat potřebnou pružnost pro vykrytí kolísající poptávky a zaměstnanci mohou mít příležitost vydělat si více.
Nicméně pokud je tento limit překročen, nadměrné přesčasy vedou k nižší produktivitě, zvyšuje se počet nehod a zranění souvisejících s únavou, dochází ke zvýšení absence a fluktuaci pracovníků a přesčas také zvyšuje pravděpodobnost chyby nebo nehody, které mohou vážně poškodit image značky a finanční výsledky společnosti.
