Ve všech typech meditace zaměřených na koncentraci meditující vědomě ohraničuje své vnímání a koncentruje svou pozornost na jediný objekt. Praktikující se snaží ignorovat ostatní stimuly přicházející z prostředí a zaměřit se zcela objekt meditace. Pozornost by měla být prosta analýzy i emocí, aby byl přímo zažíván objekt meditace, který může být umístěn v našem těle či vnějším prostředí. Příkladem objektů meditace mohou být například dech, mantra či plamen svíčky. V meditaci všímavosti se naopak pokoušíme otevřít zcela svému okolí bez posuzování všech vjemů, které k nám přicházejí z naší mysli, našeho těla i z vnějšího prostředí. Neulpíváme však na žádném z těchto stimulů. Některé meditační techniky kombinují oba přístupy. Například meditující se může zaměřit na dech (jak je typické pro zenovou a vipassana meditaci), ale je dovoleno zaměřit se na jiný stimul, pokud se stane dominantním, a potom opět jemně vrátit svou pozornost k dechu nebo mantře. Většina duchovním tradic přitom neulpívá na jednom způsobu meditace a nabízí širší škálu meditačních technik.
Meditující psychologové
Meditace se do zájmu psychologů dostala tak trochu zadními dveřmi koncem barevných šedesátých let. Tehdy se s hnutím hippies oživil zájem o východní filozofie. Někteří psychologové opustili své akademické jistoty prestižních univerzit a vrhli se do dobrodružství sebeobjevování pod vedením východních guruů.
- Extrémním příkladem může být Richard Alpert, známý také pod jménem Ram Dass, jehož život zavedl od kariéry stálého vyučujícího psychologie na Harvardu přes spolupráci s experimentátorem s LSD Timothym Learym v oblasti výzkumu psychedelik až do indických ašrámů. Zde se intenzivně zabýval meditací, aby se pak zcela oprostil od západní psychologie a stal se duchovním učitelem a jedním z významných protagonistů hnutí new age.
- Teoretickému studiu meditace i meditační praxi se věnoval za svého mládí také Daniel Goleman, respektovaný zejména pro svůj výzkum v oblasti emocionální inteligence. Ten na základě svých zážitků a cest po Indii publikoval monografii o meditačních technikách a další knihu o rozhovorech vědců s dalajlamou.
- K zenové meditaci se jako k jednomu se svých zdrojů přiznává také gestalt terapie Fritze Perlse, podle které je jedním z klíčových principů léčby uvědomění si, co se děje tady a teďnamísto dlouhého analyzování naší minulosti.
- A konečně český psycholog a znalec buddhistické psychologie Mirko Frýba je zakladatelem psychoterapeutického směru satiterapie, vycházející přímo z principů Buddhova učení. V roce 1998 se rozhodl ukončit úspěšnou vědeckou kariéru na univerzitě v Bernu a stal se buddhistickým mnichem “na plný úvazek”.
Meditace si již obhájila místo i v hlavním proudu západní psychologie. A tak mohl Tal Ben Shahar v roce 2005 vyučovat v rámci předmětu pozitivní psychologie základní techniky meditace pro více než jeden a půl tisíce studentů na nejnavštěvovanějším kurzu v historii Harvardu.
Mniši v laboratoři
V rouchu v barvách květu šafránu a s 256 snímači na vyholené hlavě působil lama Oser v moderní neurologické laboratoři na univerzitě ve Wisconsinu poněkud nepatřičně. Nicméně účastníci experimentu rádi vzpomínají na neobyčejnou auru klidu a laskavosti, která ho obklopovala. Pro lamu Osera nebylo laboratorní prostředí zcela neznámé. Matthieu Ricard, což je původní jméno lamy Osera, se narodil ve Francii v rodině známého filozofa a uznávané malířky. Než odešel meditovat do klášterů vysoko v Himálajích, získal doktorát z molekulární genetiky. Více než třicet let strávil jako buddhistický mnich, věnoval se meditacím pod vedením významných duchovních učitelů tibetské buddhistické tradice. Do laboratoří přijel v roce 2002 na pozvání Richarda Davidsona, jednoho z vědců, který se zúčastnil dialogů s dalajlámou v Dharamsale. Stal se tak prvním z desítky dlouhodobě praktikujícím mnichů, kteří se na základě spolupráce mezi doktorem Davidsonem a dalajlámou zúčastnili výzkumu účinku meditací na lidský mozek. Všichni účastnici této jedinečné studie měli za sebou mezi 10 až 44 tisíci hodinami meditací. V rámci experimentů vědci měřili například aktivitu v levé a pravé části prefrontálního kortexu. Je zjištěno, že tato aktivita vysoce koreluje s naší schopností prožívat pozitivní emoce a pocity štěstí. Lidé, kteří jsou šťastnější, obvykle mají aktivnější právě levou část prefrontálního kortexu. Poměr mezi pravou a levou částí také předpovídá, jak rychle se dokážete vzpamatovat z obtížných situací. A dokonce vypovídá o tom, jak funguje váš tělesný imunitní systém. Když změřili aktivitu mozku u lamy Osera, byl doslova zcela mimo škálu. Podle výsledků měl nejšťastnější mozek, jaký byl doposud naměřen. V rámci dalších testů byl lama Oser například testován na rozeznání emocí u ostatních lidí na základě mimických signálů. I v tomto testu je dokázal rozeznat lépe než jakékoliv osoby testované kdy před ním. Což znamenalo extrémně rozvinutou míru empatie a také velice rychlou mysl. Další měření prováděl Paul Eckem, který se zabýval výzkumem reakční odezvy (reakční odezva je to, co se stane, když na vás třeba někdo v hluboké noci udělá baf). Lama Oser opět prokázal extrémně dobré výsledky. Pak kohosi napadlo, zda by mohl zkusit tuto reflexivní reakci potlačit. Doposud se vždy předpokládalo se, že tato reflexivní reakce je zcela mimo dosah volní regulace. Nicméně lama Oser to dokázal. Výsledky experimentů s lamou Oserem a dalšími dlouhodobě meditujícími byly fascinující. Poznatky ze studií tohoto neobvyklého vzorku přesvědčivě ukazují, že v průběhu meditací o délce desítek tisíc hodin si dlouhodobě meditující změnili strukturu a funkci svých mozků. Prokazují tak teorii neuroplasticity mozku v praxi. U pravidelně meditujících se jejich mozek stává silnějším. Jinými slovy: ti, kteří pravidelně meditují, budují synapse, synaptické sítě a vrstvy kapilár (drobných krevních cév, které přinášejí metabolické zásoby jako je glukóza nebo kyslík do frekventovaných oblastí), což – jak ukazují výsledky magnetické rezonance – je znatelně silnější ve dvou hlavních oblastech mozku. Jednou z nich je prefrontální kortex, který se nachází hned za čelem. Zde je centrum kontroly pozornosti – dává nám schopnost záměrně se na něco soustředit. Tato změna dává smysl, protože koncentrace je to, co děláte, když meditujete. Druhá velice důležitá část mozku je tzv. insula (ostrovní lalok), která sleduje, co se děje v našem těle, a odpovídá za rozeznávání pocitů u jiných lidí, což je zásadní pro naši schopnost empatie.
Meditace pro každého
Otázku je, nakolik mohou být tyto poznatky užitečné pro většinu z nás, kteří žijeme své běžné životy, pracujeme, milujeme a nenávidíme a nemáme možnost či nechceme odejít na desítky let meditovat do hor. Naštěstí se ukazuje, že z meditace může mít prospěch každý z nás a nevyžaduje to tak velké úsilí. Jon Kabat-Zinn prokázal v roce 2003 ve svém experimentu, že i mnohem kratší meditace může přinést meditujícím velice pozitivní výsledky. Pracoval se skupinou lidí, kteří měli zájem naučit se meditaci, ale doposud s ní neměli žádnou zkušenost. Skupinu rozdělil na dvě části. První část měla podstoupit meditační trénink a meditovala 45 minut denně po 8 týdnů. Druhá část byla použita jako kontrolní vzorek. Výsledkem experimentu bylo zjištění, že meditující skupina vykazovala oproti kontrolní skupině nižší úroveň úzkosti, zlepšení nálady a také zde byla naměřena vyšší aktivita v levé části prefrontálního kortexu. V rámci tohoto experimentu byla meditujícím podána vakcína proti chřipce a po osmi týdnech bylo změřeno množství protilátek. Ukázalo se, že lidé z meditující skupiny vykazovali větší množství protilátek proti chřipce, což indikovalo jejich větší imunitu. Tyto výsledky vydržely i po další čtyři měsíce, kdy bylo provedeno kontrolní měření. Jedna z nejnovějších studií, kterou provedl Christopher Moyer v roce 2011, ukazuje, že k pozitivním změnám stačí i mnohem méně času. Skupina meditujících, která se věnovala meditaci několikrát týdně v průměru po 25 minutách, vykázala stejné změny mozkové aktivity a pozitivní změny nálady jako při původním experimentu. Čili půlhodinka meditace denně možná nebude stačit k vašemu osvícení ještě v tomto životě, ale určitě vám zlepší náladu, koncentraci, schopnost empatie a vaši odolnost proti stresu.
Doporučená literatura:
- Hledání srdce moudrosti: učebnice buddhistické meditace, Joseph Goldstein, Jack Kornfield
- Meditující mysl: Daniel Goleman
Psáno pro portál psychologie.cz
