Jak se vyznat v džungli psychodiagnostiky

Jak se vyznat v džungli psychodiagnostiky

Na použití psychodiagnostických testů při výběrovém řízení panují nejednoznačné názory. Akademičtí psychologové někdy testy prezentují jako mystérium pouze pro vyvolené, personalisté bez psychologického vzdělání zas vnímají testy jako určitý „black box“ kterému nelze příliš důvěřovat. Jaké jsou tedy argumenty pro použití testů? Zcela určitě je to efektivita – zisk většího množství informací za krátkou dobu. Dále je to standardizovanost a objektivnost – máte objektivní způsob, jak porovnat uchazeče bez ohledu na to, kdo zadává zrovna test a jakou má ten den náladu. Na druhé straně je si třeba uvědomit, že test nezjišťuje pravdu, pouze výrazně zpřesňuje naše  odhady.Proto se nedoporučuje používat psychodiagnostiku jako jediný nástroj výběru. Druhy testů V zásadě můžeme testy rozlišit na výkonové a osobností. Ve výkonových testech lze dosáhnout horších či lepších výsledků. Měří výkon, správnou či chybnou odpověď. Nejznámější jsou inteligenční testy. IQ testy se v určitém období zejména ve Spojených státech prosazovaly jako důležité kritérium pro výběr zaměstnanců, než se přišlo nato, že samotná výše IQ není pro úspěch v zaměstnání rozhodující. V této souvislosti se objevil koncept takzvané praktické inteligence, která se měří skutečně dosaženými výsledky v práci a s výší IQ přímo nesouvisí. Dalšími výkonovými testy jsou například testy pozornosti, testy psychomotorického tempa apod. U výkonových testů nelze dopadnout lépe než odpovídá skutečnosti, na druhé straně stres či probdělá noc s bolavým zubem může skutečně výsledek negativně ovlivnit. Osobnostní testy měří osobnostní charakteristiky obvykle na základě určitého modelu osobnosti. V personalistické praxi se nejvíce používají osobnostní testy ve formě dotazníku.Jde vlastně o standardizovaný rozhovor, používající baterii osvědčených otázek, který se ovšem odehrává bez přítomnosti a vlivu tazatele.Na základě vyhodnocení odpovědí lze pak s velkou mírou jistot určit, zda se u testované osoby nacházejí zkoumané...

Jak zvládnout stres metodou inner game

autor: Petr Pražák Kdekdo si dnes stěžuje na stres. Lidi ve firmách dusí stres na konci každého kvartálu, potřeba skloubit rodinný a profesní život klid nikomu nepřidá, znají ho sportovci, a málokdo si umí představit, co prožívají novináři těsně před uzávěrkou. Americký poradce a kouč Timothy Gallwey už dlouhá léta pomáhá sportovcům i manažerům významných společností, jako jsou IBM, Apple a další, dosáhnout vnitřní stability pomocí metody Inner Game (vnitřní hra). Společně s lékaři Eddem Hanzelikem a Johnem Hortonem o tom napsali knihu – Zvládněte stres metodou Inner Game. V čem spočívá kouzlo této vnitřní hry a jak pomáhá v konkrétních situacích? Jak se projevuje Tvůrce stresu? Podle T. Gallwey většina z nás v sobě nosí dvě Já. První Já na sebe kupí jednu vrstvu soudů a obav na druhou. To je Tvůrce stresu. Místo Tvůrce stresu bychom mohli říci strach, obavy, nevědomost, ignorance. Jeho hlas k nám například promlouvá: „Tohle nedokážu… Na to už fakt nemám…“ Tvůrce stresu vynáší soudy s takovou autoritou, že jeho slova chybně přijímáme jako přesné a korektní hodnocení. Schopnost uvolněného soustředění a větší kontrola nad svým životem Kouč Timothy Gallwey během letité spolupráce s uznávaným internistou Eddem Hanzelikem poznal, že lidé disponují obdivuhodnými skrytými schopnostmi, které jsou jim vrozené. Dá se říci, že je to naše druhé Já. Jestliže se člověk dokáže s touto silou spojit, napojí se na energii uvolněného soustředění, je spokojenější a úspěšnější v osobním i profesním životě. Chceme-li čerpat tuto vnitřní sílu, klíčem je zbavit návyků prvního Já. To nebývá snadné. Nástroje vnitřní hry (inner game) pomáhají, a nejen manažerům, vytvořit si nové návyky a získat tak větší kontrolu nad svými životy. Co jsou naše kořeny stability? Co tvoří...