Firemní kultura pro nové tisíciletí

Firemní kultura pro nové tisíciletí

Slovo krize se dnes skloňuje ve všech pádech, až nás z toho uši brní. A tak je možná právě teď vhodné položit si otázku: Jakou firemní kulturu by měly mít společnosti, aby na počátku nového tisíciletí uspěly. A jaká firemní kultura už spíše nefunguje? Co brzdí firemní rozlet? Jeden ze zakladatelů evropského koučinku Sir John Whitmore na seminářích s manažery často připomíná: „Lidé podávají výkon, protože chtějí, ne proto, že musí.“ Mnozí mi asi dají za pravdu, že toto aktivní, či pasivní chtění zaměstnanců je ovlivněno firemní kulturou. Jedna z firemních kultur, které dnes přestávají být efektivní, je založená na strachu. Lidé se bojí něco samostatně udělat, kryjí si záda byrokratickými procedurami a předpisy, bojí se konfliktu. Pokud bychom pro jednodušší pochopení použili obrázek z fotbalového zápasu, lidé si v duchu říkají: „Radši do toho míče nekopnu, co když se netrefím a někdo mne zkritizuje.“Tato kultura se často na první pohled tváří přátelsky, lidé se na sebe usmívají, dělají, že se drží pravidel, ale zkrátka je to prostředí, kde se všichni vyhýbají tomu pomyslnému míči a taková společnost se neposouvá příliš kupředu. Druhým extrémem jsou společnosti, kde uvnitř firmy vládne mezi lidmi velká rivalita. Lidé jsou zde podporováni aby soutěžili mezi sebou a tím pádem někdy zapomínají, že mají soutěžit hlavně s okolními konkurenčními podniky. Zdejší manažeři i zaměstnanci se mezi sebou perou o moc, jde tu hlavně o to, kdo nejvíc prodá, kdo má pod sebou nejvíc podřízených, čí rozpočet je největší, kdo ukořistil největší kancelář. Je to soutěživost dovedená ad. absurdum. Firemní kultura pro nové tisíciletí Jaká je tedy úspěšná firma nového tisíciletí? Použijeme-li opět příměr z fotbalu, je to úspěšné vyhrávající...
Bez cukru a biče – motivace v 21. století

Bez cukru a biče – motivace v 21. století

Představte si firmu, ve které vám nabízejí odměnu za to, že se rozhodnete ve zkušební době odejít. Představte si společnost, kde jeden den v týdnu můžete dělat na projektu, který si sami vymyslíte. Asi se vám tato představa v dobách, kdy mnohé firmy šetří každý dolar či korunu a snaží se získat kontrolu nad každým aspektem chování svých zaměstnanců, zdá absurdní. A přesto takovéto firmy existují a jsou velice úspěšné. První příklad se týká společnosti Zappos, což je americký veleuspěšný internetový obchod s obuví. Jeho zakladatel Tony Hsien měl vizi vytvořit firmu, ve které by lidé byli spokojeni a se kterou by zákazníci rádi obchodovali. Zappos je znám pro svoji jedinečnou a silnou firemní kulturu. Protože jedním z klíčů jeho úspěchu je způsob komunikace se zákazníky, důležitou roli ve firmě hrají jejich zákaznická call centra. Budete-li do Zapposu přijati, čeká vás bez ohledu na druh pozice trénink v komunikaci se zákazníky. Nebudete se však učit komunikovat na základě předem naučených skriptů, ale jasně definovaných hodnot. Po čtyřech týdnech budete vystaveni pokušení. Pokud nebudete zcela ztotožněni s firmou a jejími hodnotami, můžete odejít a na rozloučenou dostanete 3000 dolarů. Díky tomuto „triku“ zůstávají ve firmě lidé, kteří si její firemní kulturu skutečně vezmou za vlastní. Zappos u svých zaměstnanců podporuje cíleně hravost, kreativitu, autenticitu i týmového ducha. Štěstí jeho zaměstnanců je pro firmu stejně důležité jako spokojenost zákazníků. Tonyho Hiena můžeme brát jako geniálního výstředníka, kterému se podařilo intuitivně vytvořit velice funkční, ale těžko opakovatelné prostředí, případně jako výjimku, potvrzující pravidlo ve světě tvrdého byznysu. Jeho inovativnímu přístupu ale dávají zapravdu výsledky nedávných experimentů z oblasti neurověd a psychologie. Ty opakovaně...